Pokud bychom považovali přechod na letní čas za první signál blížícího se léta, nebude jistě nikdo proti tomu, že během posledního březnového víkendu opět posuneme hodinové ručičky o hodinu dopředu. 26. března bude zkrátka místo 02.00 najednou 03.00. Zatímco hodiny na letní čas posuneme snadno, s našimi biorytmy je to podstatně složitější.
Při změně standardního středoevropského času na letní čas je totiž zapotřebí, aby se o jednu hodinu předběhly i naše vnitřní biologické hodiny. Někomu se to podaří poměrně snadno, jiný s tím však může mít i značné problémy. Záleží na tom, jak je člověk citlivý, zda je spíše ranní nebo večerní typ (skřivánek či sova) a také jak je starý, kdy je zvyklý vstávat, či jak ráno vnímá světlo atd.
Dopadem změny času na lidský organismus se dlouhodobě zabývá profesorka Helena Illnerová, která také jako první na světě se svým týmem objevila, že tvorba melatoninu (hormonu, který se výrazně podílí na udržování rytmu dne a noci) je řízena biologickými hodinami v mozku.
Profesorka Illnerová, která je například také členkou Poradního výboru Společnosti pro výzkum biologických rytmů se sídlem v USA, se specializuje na časový program savců včetně člověka. Zkoumá vzájemné působení cyklů našich vnitřních „hodin“, tedy náš tzv. Subjektivní čas, a vnějších cyklů, které jsou součástí našeho života.
Podle ní je velice důležité dodržovat pravidelný režim během dne, abychom své vnitřní „hodiny“ udrželi v souladu s 24 hodinovým rytmem dne.
I v našem vnitřním Subjektivním čase se totiž (podobně jako v tom vnějším) střídá noc a den i fáze psychických a fyzických aktivit či naopak útlumů. A pokud se třeba kvůli nedostatku spánku či jeho nepravidelnosti náš biorytmus vychýlí z rovnováhy, začne se i náš Subjektivní čas odchylovat od běžného 24 hodinového rytmu. Může se tak třeba stát, že subjektivně budeme mít hlubokou noc v pravé poledne a naopak. Místo abychom podávali výkon, náš organismus potřebuje odpočívat.
Profesorka Illnerová, která „letní čas“ sleduje jako vědkyně dospěla mimo jiné k závěru, že tento přechod je pro náš organismus náročnější než změna podzimní. Zhruba tři dny po přechodu na tento čas se náš spánek může zkrátit o 40 až 60 minut a je také až o desetinu méně elektivní.
Obecně platí, že přizpůsobení se novému času trvá 2 až 6 dnů. Například spí-li dobrovolníci šest dnů od 1 do 9 hodin a následujících šest dnů od 22 do 6 hodin, předběhnou se za druhých šest dnů jejich biologické hodiny (měřeno na denním rytmu melatoninu a kortizolu ve slině) o jednu hodinu i tehdy, je-li před spánkem i po něm k dispozici jen slabé osvětlení. Je-li k dispozici silné ranní osvětlení o intenzitě větší než 2 000 luxů, mohou se hodiny za den předběhnout až o 2,5 hodiny.
A jak si tedy na časový posun co nejrychleji zvyknout? Snažte se omezit množství kofeinu a alkoholu, který narušuje kvalitu spánku. Naopak konzumujte více vody a nealkoholických nápojů a během dne přizpůsobte časy všech jídel tak, abyste večeřeli o hodinu dříve. V jídelníčku by také neměla být příliš těžká jídla.
A hlavně zkuste brát letní čas i z té lepší stránky. Vždyť si víc užijete světlo a slunce a po práci budete mít ještě více času na své volnočasové aktivity, rodinu i přátele.